František Petrák: „Leporelo je ověřený formát.“

František Petrák se zabývá malbou, kresbou, grafikou, užitou tvorbou, ilustracemi pro děti, literárně-dramatickými žánry, scénografií a loutkovým divadlem. Žije a pracuje v Luhačovicích a v Uherském Hradišti, kde působí také jako středoškolský pedagog. Ilustroval například knihy Radka Malého a dalších autorů. Spolupracoval jako grafik a ilustrátor se zlínským nakladatelstvím Archa nebo s časopisem Sluníčko. V ilustracích se inspiruje texty lidových tvůrců a autory nonsensové poezie. 

František Petrák je autorem měsíce listopadu, proto obě jeho knihy vydané v Meandru – Lidová říkadla a Orbis pictus – seženete až do konce měsíce se slevou 25 %.


 

V Meandru jste dosud vydal dvě klasická leporela. Proč jste se rozhodl právě pro tento formát? A chcete, aby vaše knížky byly i edukativní?

Jednoduše řečeno, leporelo je ověřený formát, jak velikostí, tak rozsahem. Ověřila jej dlouholetá nakladatelská praxe a nikdy nepřestalo fungovat. A jestli chci, aby byly moje knížky pro děti edukativní? Samozřejmě. Obecně s projevy lidové slovesnosti je potřeba pracovat, více než méně.  Zrovna v hravých textech v leporelu Lidová říkadla, které vydal Meander, se často pracuje s nonsensem, absurditou a fantazií. To mě vždycky lákalo a bavilo. A mám zkušenost, že to hodně baví i děti. A u Komenského Orbis pictus neboli Světa v obrazech jde vlastně o stejný princip. Komenského čeština se dnešním dětem může zdát místy mírně absurdní a nezvyklá, přesto však není nesrozumitelná. Právě v tom spatřuji půvab těchto textů. 

 

Knihy vyšly v edici Chameleón, jde tedy o leporela, která můžou děti omalovat. Měly by se při tom držet předlohy?

V podstatě měly. Omalovánky obecně tento smysl mají. Většinou je berou do rukou ti nejmenší a napodobování, opakování a hledání barev má být pro ně součástí jakéhosi edukativního procesu. Ale samozřejmě, když něco dotvoří, dokreslí, anebo namalují jinak, tím lépe.

 

Myslím, že už můžu prozradit, že v Meandru příští rok vyjde vaše třetí leporelo. Můžete čtenáře alespoň trochu nalákat?

Měly by to být Labyrinty, čili bludiště nebo meandry. Opět půjde o princip omalovánek, tentokrát doplněný i jednoduchými úkoly a někdy i malou detektivní zápletkou. Labyrinty jsou jakési obrázkové příběhy, které vás vedou k přemýšlení a hledání cesty spletitým bludištěm. Děti v knize hledají správnou cestu do vytýčeného cíle, mají například někam utéci, najít cestu zpět, najít ztracenou věc apod. I tento formát je určen nejmenším dětem.

 

Co se týče vašich maleb na plátně, co je pro vás hlavním tématem?

Témata dlouho hledám a po čase zase opouštím. Nikdy jsem ale neztratil zájem o figuru, lidskou postavu. A v poslední době maluji hlavně zvěř, zvířata, zvířátka, to mne hodně baví. Ztvárňovat je, stylizovat, někdy až abstrahovat do formy znaku či symbolu a v této formě si s nimi hrát, řadit je, vytvářet kompozice. 

 

Kromě výtvarné činnosti se věnujete i loutkovému divadlu. O čem jsou vaše představení a kde jsou k vidění?

Já už teď v posledních letech hraji spíše příležitostně. Pokud jsem přizván k účasti na nějakém festivalu tradičního loutkového divadla či slavnosti, považuji své účinkování spíš za dekoraci nebo doplněk k představením profesionálních loutkářů. Mám malé divadélko, ve kterém krásná stará loutka marioneta – její vznešené jméno zní Isabella arte del Ultramarin – maluje obrázky a potom je rozdává dětem. Je to spíše kejklířské než epické loutkářské číslo. Ale děti i rodiče se tím velmi baví, a proto to také baví mne. A protože jsem se nedávno stal dědečkem, možná nastal čas vrátit se i k loutkovým příběhům a absurdním taškařicím, jaké jsme hrávali dřív se sdružením Mehedaha na bytových besídkách pro naše přátele a jejich i naše děti.

 

V loňském roce jste společně s dalšími založili Nadační fond Pramen Luhačovice na podporu společenských a kulturních aktivit v tomto lázeňském městě. Co jste za necelé dva roky stihli uspořádat?

Podporujeme různé aktivity přirozeně fungující na malém městě. Kulturní a komunitní akce, které chceme zejména podporovat, měly sice v uplynulém roce řadu omezení, i tak se hodně dobrých věcí podařilo. Co bych obzvlášť rád připomněl, jsou spisovatelské rezidence, které pořádáme každoročně na podzim a na kterých se vedle psavců objeví někdy i psavec–ilustrátor. Naposledy například Iveta Merglová. To je projekt, kterému covid ani v loňském roce ani letos neublížil. Každý rok posíláme výzvy na další termín.

 

Působíte jako pedagog na Střední uměleckoprůmyslové škole. Učíte se někdy i od svých studentů?

No jéje. Už  bych z té školy měl rychle vypadnout, než zjistí, že jsou chytřejší než já. No, ale jinak si snad rozumíme.

 

Autor rozhovoru: Jakub Pavlovský

Přihlaste se prosím znovu

Omlouváme se, ale Váš CSRF token pravděpodobně vypršel. Abychom mohli udržet Vaši bezpečnost na co největší úrovni potřebujeme, abyste se znovu přihlásili.

Děkujeme za pochopení.

Přihlášení