Juliana Hamariová

(*1987)

Žena, kolem které bývá hodně lidí, a proto je někdy ráda sama. V lese se psem. U kamen s dcerami. Pracuje jako evangelická farářka a jako kaplanka pro lidi mimo církev. V psychoterapeutickém výcviku si rozšiřuje kompetence. Přemýšlí dost o tom, jaký význam má pro dnešního člověka přesah, hloubka, transcendence.

Psaní je pro ni řemeslo, profese, každodenní úkol, autoterapie a láska odjakživa. Deníky a povídky, kázání a úvahy, básničky na kraj papíru, nákupní seznamy a “to do” listy. Spousty slov, o kterých pochybuje. Čtení beletrie už se stalo trochu svátkem. Formovaly ji velké existenciální romány, jejichž mohutnost ji okouzluje a fascinuje dodnes. Stejně jako když je kniha krásná, má vtip a nad její podobou někdo přemýšlel.

Přála by si propojit to všechno, co dělá, do jednoho funkčního celku, který je užitečný
druhým a přináší radost autorce.