Od 23. do 26. 5. jsme na Světě knihy. Naše knihkupectví bude tedy zavřeno a vaše objednávky budou k vyzvednutí a odeslání zase od pondělí 27. 5. Děkujeme za pochopení a těšíme se na vás na veletrhu!

Novinky

Jak jsme s nadací Čtení pomáhá předali FN v Motole knihy v hodnotě 200 000 Kč

Jak jsme s nadací Čtení pomáhá předali FN v Motole knihy v hodnotě 200 000 Kč

Díky nadaci Čtení pomáhá jsme do FN v Motole mohli předat knihy v hodnotě 200 000 Kč. Polovinu ze zmíněné částky “načetly” děti, které se účastní charitatiního čtení pro nadaci Čtení pomáhá, a druhou polovinu částky věnovalo naše nakladatelství. Knihy poputují na kliniky pro dětské i dospělé pacienty, kteří se zde léčí s onkologickými onemocněními.

Protože jsme si přáli, aby knihy nepřijely jen tak potichu ze skladu, uspořádali jsme u příležitosti předání i čtení Lukáše Hejlíka a improvizační představení Petra Nikla, určené jak pro pacienty, tak personál nemocnice. Knihy za FN v Motole převzal náměstek MUDr. Martin Holcát.

Ačkoliv je Meander nakladatelství převážně dětské literatury, má v portfoliu i tituly pro dospívající a dospělé. Po osobní zkušenosti naší zakladatelky a šéfredaktorky Ivy Pecháčkové jsme se rozhodli část knih věnovat 3. chirurgické klinice vedené prof. Lischkem, kde se paní Pecháčková léčila:

„Když jsem se na sklonku loňských prázdnin dozvěděla, že mám rakovinu plic, vůbec jsem tomu nechtěla uvěřit. Neměla jsem absolutně žádné potíže a zdálo se mi, že úpravou životosprávy se vše časem vyřeší. Až po pár měsících mi došlo, že operace plic je nutná, protože zhoubný nádor v plíci sám od sebe nezmizí. V tom mi ohromně pomohl spolek a pacientská organizace Moje plíce a zejména Ilona Mančíková, která trpěla stejným adenokarcinomem jako já a po 2 letech po operaci i s jednou plící sportuje a žije naplno. Ilona mne přesvědčila, že dnes medicína už umí dříve nemyslitelné věci a robotická operace plic je k pacientovi tak citlivá, že za dva měsíce budu už moci i vyrazit na sjezdovku. A měla pravdu – operoval mne prof. Lischke a po 4 dnech na JIP byla rekonvalescence ještě rychlejší, než jsem si uměla představit. Dneska už sportuju takřka bez omezení – koncem března jsem už zase sjížděla na lyžích na své oblíbené svahy do Davosu,” popisuje Ivana Pecháčková a dodává: „Jako nakladatelce se mi líbilo, jak většina mých spolupacientů na JIPce stále čte, protože lepší zábavu v nemocnici prostě nenajdete. A tak to nejlepší, co můžeme pro dočasné obyvatele Motola udělat, je dopřát jim další duchovní potravu – dobré knihy.“

Nemocnici jsme věnovali tituly jak v češtině, tak v ukrajinštině. Od každého titulu jsme navíc do Motola poslali více výtisků, jednak aby se knihy mohly rozdistribuovat na různé kliniky, ale i proto, aby pacienti nemuseli nechávat rozečtenou knihu v nemocnici, pokud budou před dočtením propuštěni domů.

Bolona Book Fair: oslava kreativity, rozmanitosti a objevování pokladů v literatuře pro děti

Bolona Book Fair: oslava kreativity, rozmanitosti a objevování pokladů v literatuře pro děti

Veletrh dětské knihy v Bologni (BCBF) je už šedesát let majákem pro celosvětový nakladatelský průmysl literatury pro děti, takže je jasné, že jsme na něm nemohli chybět ani my. Za dobu existence Meandru jsme Bolognu navštívili už několikrát a ani letos jsme neodjížděli zklamaní. Od svého založení je veletrh „tavicím kotlem“ kreativity, inovací a spolupráce a podporuje tak rozvoj dětské literatury na celém světě. 

60 let literární excelence: Od svých skromných začátků se BCBF vyvinul v nejdůležitější evropskou událost v oblasti vydávání dětské literatury. Během šesti desetiletí zaznamenal pozoruhodný růst a rozvoj, představil nové projekty, iniciativy a pomohl navázat důležité spolupráce. Od svých počátků překročil veletrh hranice Evropy a přivítal vystavovatele z více než 100 zemí a regionů, včetně nových zajímavých účastníků, jako je Angola, Bělorusko nebo Kolumbie.

Naše nakladatelství Meander bylo svými tituly zastoupeno na českém stánku a my jako návštěvníci veletrhu jsme se pustili hlavně do hledání krásných titulů, které bychom mohli přinést na český trh, sešli jsme se s polskými, britskými, francouzskými i norskými nakladateli, prozkoumávali jsme stánky našich italstkých, portugalských i slovinských kolegů a vytipovali jsme si tolik titulů, že bychom s nimi vystačili následující dva roky. Na schůzkách, které jsme na veletrhu absolvovali, jsme měli možnost představit i naši produkci zahraničním literárním agenturám. Co nás ale v Bologni vždy zvlášt potěší, jsou setkání s kolegy z České republiky, a obzvlášť nadšení jsme vysokou úrovní české produkce – ostatně za vše hovoří fantastický úspěch táborského nakladatelství Baobab, které za svoje tituly Já, chobotnice a Myko získalo hned dvě hlavní ceny Bologna Ragazzi Award. Velkou radost jsme z oceněných titulů měli i my, protože v kategorii Crossmedia project zvítězil nizozemský projekt Kariny Schaapman Dům myšek, jehož jsme hrdým výhradním českým nakladatelem. 

Zaměření na udržitelnost: Veletrh 2024 se ponořil i do naléhavých otázek, kterým čelí (nejen) nakladatelský průmysl, přičemž v centru pozornosti byla udržitelnost. Ve spolupráci s Organizací spojených národů a Mezinárodní asociací nakladatelů se BCBF prostřednictvím panelových diskusí a výstav zabýval tím, jak může literatura inspirovat udržitelnou budoucnost. 

Těšíme se na příště! Z veletrhu si odvážíme inspiraci, kontakty, radost z kreativity, rozmanitosti a další nadšení, že vyprávění příběhů a předávání lásky ke čtení u dětí má smysl i v dnešním světě. Možná víc než kdy dřív. Příští rok jedeme zas! See you there!

 

Jak vznikala trilogie leporel o rostlinách

Jak vznikala trilogie leporel o rostlinách

O tom, jak vznikala rostlinná trilogie (Květolelo, Keřolelo, Stromolelo), jak se vybíraly jednotlivé rostliny a stromy, a o tom, jakou roli hrají v dílech světové literatury, vypráví autorka Tereza Marianová a redaktorka Lucie Michlová.


S Terezou Marianovou jsme se seznámili díky edici biblických příběhů manamana. Tereza viděla výstavu starozákonních titulů a oslovila nás, že by některý z příběhů také ráda ilustrovala. Domluvili jsme se na novozákonním Ukřižování, v němž svojí kresbou velmi intenzivně vystihla jak davové scény, tak Kristovo utrpení. Následovalo vydání Tereziina autorského leporela Jak se koník ztratil (a zase našel) a ilustrace Legendy o Karlově mostě.

V průběhu tří let pak Tereza vytvořila trilogii leporel z rostlinné říše, která jsou oblíbená mezi nejmladšími čtenáři i jejich rodiči – jsou totiž plná hravých básniček, zajímavostí o rostlinách a vtipných ilustrací. Jsou to první herbáře: kromě ilustrací rostlin děti zaujmou i další obrázky reagující na básničky v různých souvislostech. Třeba zlatice je jako zlatá lvice, pampeliška po sobě zanechá šedý pampevlk, mýval se mývá pod vrbou…

Tereza měla ke každé knize více básniček, ale formát leporela jich dovoloval vždy jen 8, muselo se tedy pečlivě vybírat, jak sama říká: „Rostliny do Květolela a Keřolela jsem vybírala podle toho, jestli se s nimi můžeme v našich podmínkách běžně setkat. V Květolelu jsou to rostliny, které rostou všude tam, kde se pohybují lidé, tedy i ve městě. Jsou to také rostliny vyskytující se ve velkém množství, dalo by se říci ty nejobyčejnější. V Keřolelu bylo kritérium stejné. Chtěla jsem zařadit i méně obvyklé druhy, ve hře byl např. janovec metlatý nebo za plodonosné maliník obecný, ale bylo pro mě důležité, aby otevíraly dveře do světa botaniky. Ve Stromolelu začaly víc hrát roli osobní sympatie a aktivity či příběhy spojené s jednotlivými stromy, např. jírovec maďal, z jehož plodů, kaštanů, se na podzim vyrábí zvířátka.“

Básničky Tereza skládala všude, některé přišly najednou samy, s jinými se takzvaně mořila déle. První kniha vznikala, když se Tereze narodil první syn, Stromolelo v době, kdy byl v břiše syn druhý. „Ilustrace jsou malované akvarelem, s nímž jsem u Květolela v podstatě začala. Byla to technika, z níž jsem měla respekt, jelikož jsem si myslela, že mi vůbec nejde a nepůjde. Nakonec jsem tak odilustrovala čtyři knihy a dost jsem se při tom naučila. Ilustrace jsou opravdu čistě akvarelové bez doplňkové tužky nebo pastelek, které se často mohou používat na jemné detaily.“ 

A jaké jsou Tereziiny oblíbené rostliny? Z květin je to vratič, mezi keři šípková růže (šípek má dokonce vytetovaný jako památku právě na rostlinnou trilogii), ze stromů je to borovice či buk, který z knížky nakonec vypadl na úkor zajímavějších stromů. 

„Při výběru stromů byl vůbec největší ,odpadʻ: vymýšlet říkanky mě bavilo, chtěla jsem si to užít, protože jsem věděla, že Stromolelo je poslední díl. Navíc, strom je něco, co venku nepřehlédnete, zažere se pod kůži. Ne náhodou hrají stromy významnou roli v mytologiích mnoha národů: keltové mají horoskop pracující s vlastnostmi stromů, stromy se objevují v literatuře všech žánrů, např. Tolkien byl milovník stromů, anglickými buky a duby se inspiroval při psaní o elfím lese Lórienu se zlatými mallorny, dubem byl ent Stromovous. Snažila jsem se, aby ve Stromolelu byl zastoupen vždy určitý typ stromu: vrba ze stromů, co jsou spojeny s vodou, borovice za jehličnany, třešeň za ovocné stromy, bříza za pionýrské dřeviny (ty co první obsazují volné prostory např. po požárech, kůrovcové kalamitě, kácení).“

autorka: Lucie Michlová