Visa transit II

Je konec července 1986 a my se nalézáme na hranici mezi „socialistickým táborem“ a Orientem. Nicolas de Crécy a jeho bratranec Guy už ve svém stařičkém Citroënu Visa projeli celou Itálií, Jugoslávií a Bulharskem a pokračují v dobrodružné jízdě v Turecku. Čas jim ubíhá s krajinou kolem silnic i s hudbou slov a oni objevují Istanbul, pozoruhodnou bránu mezi dvěma světy. V téhle odyseji bez určitého cíle, která má autora jen dovést co nejdál, se vrací i na jiné své cesty, především do Běloruska, vyvolává odkudsi vzpomínky na dětství, ale povolává na scénu i Kafku, Michauxe nebo Turnera… a hlavně si dál klade otázku o tajemstvích a rozmarech naší paměti.