V září proběhlo slavnostní zahájení každoročního festivalu dětské literatury Děti čtete?! a jedním z jeho hostů byla i nizozemská spisovatelka Enne Koens. V Meanderu jí letos vyšla již třetí kniha Sammie a děda, která stejně jako obě předchozí Jsem Vincent a nebojím se a Odtud je vidět celý svět pojednává odvážně, ale citlivě a srozumitelně o složitých tématech jako je smrt a nepřítomnost jednoho z rodičů. V rozhovoru autorka vzpomíná na svého dědečka a vysvětluje proč má právě k postavě Sammieho zvláštní vztah.
Vaše kniha Jsem Vincent a nebojím se, která vám vyšla nakladatelství Meander jako první, je inspirována vašimi vlastními zkušenostmi se šikanou. Co vás inspirovalo k napsání knihy Sammie a děda, která pojednává o zvláštním poutu mezi malým Sammiem a jeho dědečkem?
Velkou inspirací mi byl můj vlastní dědeček. Uměl z každodenního života udělat dobrodružství. Bral mě brzy ráno do lesa, dokonce i do velkého hvozdu, kam chodil na lov samotný král a byl tam vstup zakázán. Připadalo mi to pěkně děsivé, ale zároveň krásné, a tak jsem chtěla napsat o dědečkovi, který vymýšlí nebezpečnější dobrodružství, než by se jeho vnukovi líbilo. Milovala jsem všechny své prarodiče, každého z jiného důvodu. Ale tenhle dědeček byl můj nejoblíbenější. Pracoval jako cukrář pro královskou rodinu. Vzpomínám, jak jsem mu pomáhala péct, ale to už byl v důchodu.
>>> číst celý rozhovor zde
