Jak se ilustruje dobrodružství, které Galina Miklínová sama zažila?

Volné pokračování oblíbeného příběhu Babky od Marky Míkové Babky v Mexiku tentokrát stojí na základě skutečného výletu do Mexika, kde s Markou byla i ilustrátorka Galina Miklínová a jejich kamarádka Irena. Známé babky Vomáčková, Kvasničková a Zelí se tak vydávají v jejich stopách a před ilustrátorkou Galinou Miklínovou stál nelehký úkol. Kromě toho, že měla dát vizuální podobu i svému reálnému dobrodružství, pracovala také s postavami, které už jednou vytvořila Kristýna Fingerland. Navázat na cizí rukopis, zachovat ducha postav a zároveň přinést něco vlastního není jednoduché. Jak se s tím Galina Miklínová vypořádala, jaký má vztah k Mexiku a co pro ni znamená ilustrovat příběh, který sama částečně prožila, se dočtete v rozhovoru.

Babky Vomáčková, Kvasničková a Zelí jsou velmi svéhlavé postavy s rozdílnými povahami, které vytvořila Marka Míková. Čím vás příběh oslovil, že jste souhlasila s jeho ilustrováním?

Odpověď je jednoduchá a složitá zároveň. První Babky jsem četla doma dětem, mám je ráda, velmi mě bavila Marčina poetika, ale tento příběh je tentokrát i trochu můj příběh. Nesmírně jsem se toužila podívat do Mexika! Moje přítelkyně Irena Čajková, profesorka z Chicagské univerzity, která v Mexiku žila a nadále se pohybuje v mexické komunitě a kterou česká kulturní obec zná jako skvělou propagátorku naší kultury v Chicagu a USA, prohlásila, že jestli pojedu do Mexika, tak jedině s ní! Později, když jsem Marku doporučila jako autorku mnoha talentů Ireně do české školy TGM v Chicagu a holky se setkaly, tak si padly do noty a stalo se, že jsme Marku přibraly na naši cestu. Marka si už během ní něco zapisovala, já kreslila...ale konkrétní příběh z reálných situací vznikl až později. Marka mě logicky oslovila ke spolupráci, ale shodly jsme se na tom, že Babky, první kniha která vyšla v roce 2019, ilustrátorku má, a že Marka nejprve osloví původní ilustrátorku Kristýnu Fingerland a pokud ona nebude chtít pokračovat, až teprve poté se mohu ujmout práce na knize já. Jinak bych do toho nešla.

Babky v Mexiku jsou ilustrované výraznými barvami, jak jste nad ilustracemi přemýšlela a proč jste zvolila právě tuto barevnou kombinaci?

Tohle bylo paradoxně to nejjednodušší na celé knize. Když Mexikem projíždíte, tak máte oči doširoka otevřené. Všechny ty barvy vámi prostupují, jednoduše vaše smysly se v té barevnosti koupají a rochní, jako naše tři babky v cenotes a zažívají absolutní blaho. Také je to odraz toho, jak báječný výlet to byl. Zároveň Mexiko není jen fiesta...najdete tam i melancolíu, ale pro mě byla i ta melancholie vybarvená nesmírně sytými barvami. Něco jiného ale bylo, jak ke knize přistoupit celkově. Poprvé v životě jsem používala postavy, které už existovaly. Upřímně, z počátku mi práce na knize moc nešla, pořád jsem se zasekávala na tom, jak se ten příběh odehrával v realitě, že tohle přece nemohla říct Vomáčková, ale Zelí...bylo to až komické, že mi vlastně překáželo to, co dělá knížku tak půvabnou, jakou je. Fantazie. Pomohl až časový odstup, vím, že v nakladatelství a autorka dlouho čekali, ale myslím, že se to vyplatilo.

Na co všechno musíte jako ilustrátorka během tvorby knihy myslet, aby kniha i po vytištění vyšla přesně podle vašich představ?

Vlastně úplně na všechno. Mám ráda, když mám pod kontrolou úplně od začátku, jak kniha bude vypadat, to si asi přináším z režie animovaných filmů. Po přečtení textu společně s grafiky a nakladatelstvím řeším formát, ilustrace, papír, font... a další náležitosti. Pak podle zlomu určujeme kolik a jaké ilustrace si knížka vyžádá a nakonec ladíme vše s grafikem a technickou redakcí do tiskových dat. A úplně na závěr se vypravím do tiskárny rovnou ke strojům, k tisku, abychom pohlídali výsledek celé té dlouhé cesty. To je ta technická část. A pak je tady druhá stránka, řekněme umělecká, kam mě daný text zavede, o co si řekne...To je pokaždé jiné, nové a i pro mne často velmi překvapivé. Ale to je na tom to nejhezčí.

Mexiko je živelná země, zvlášť pro tři takové babky. Získalo si i vaši pozornost? Máte k Mexiku nějaký vztah, nebo jste si musela něco nastudovat?

Já měla k Mexiku vztah už dávno před tím. Vlastně ani nevím proč, snad pro tu směsici všeho možného a zároveň hloubku kterou obsahuje a přesto se mi zdá srozumitelná. A ano, bylo to živelné a překotné cestovaní na vlastní pěst, my tři trochu střelené "babky", Marka už vlastně i opravdová, jsme si nepřipouštěly, co by se všechno mohlo stát. I náznak únosu proběhl, ale nechci spoilerovat, všechno se dočtete, jen mohu říct, že vše dobře dopadlo, když jsme tady s naší knihou, to je jasné. Nedávno jsem přemýšlela, že pokud se znovu do Mexika vydám, určitě pojedu jinam, abych si nepřekryla svoje vzpomínky. I když díky téhle knize, už doufám nikdy nevyblednou. A samozřejmě rešerše si dělám vždycky, je to potřeba. 

Jak jste se dostala k ilustrování dětských knih? Byl to vědomý cíl, nebo vás to k tomu dovedlo postupně? A co vás na nich baví?

Ilustrovat dětské knihy bylo první a jediné povolání, které jsem umanutě uváděla na dotazy typu: "copak budeš dítě dělat, až budeš velké?" I když jsem pak malinko odbočila a šla studovat na VŠUP animovaný film, který i aktivně dělám, ilustrace je v mém srdci hluboko na předním místě. Dokonce mě díky mé diplomové práci, což byl krátký animovaný film, oslovilo v roce 1997 nakladatelství Albatros ke spolupráci. Takže asi ano, vědomě jsem k tomu mířila, i když různými životními oklikami a jistě kromě usilovné práce i s velikou dávkou štěstí. Ve světě knih se cítím tak, že tam prostě patřím, pro mne je to jedna z nejskvělejších věcí, které v životě smím dělat, spoluvytvářet knihy. Čtení je pro mne bytostná potřeba, a pokud mohu skloubit chytré texty se svou fantazií, nic lepšího neznám. Těší mě ten malý soukromý vesmír, který s každou novou knihou vzniká.