Říká se: „Kdo se bojí, nesmí do lesa,“ ale nikdy: „kdo se bojí, nesmí na louku“. Nic takového se neříká, a přitom na louce, mnohem spíš než v lese, může kromě řebříčku a jetele vyrůst třeba cirkusový stan. A do cirkusového stanu, to se všeobecně ví, se s trochou vůle vejde celý svět – jeho nebezpečenství, kouzla a vědění, tajemství a legrace i nečekaná spojenectví.

Kdo se bojí, nesmí....?

Říká se: “Kdo se bojí nesmí do lesa”, ale nikdy: “kdo se bojí nesmí na louku”. Může být louka nebezpečná? Co za tajemství ukrývá cirkusový stan a co se v něm může stát za nečekaná spojenectví a přátelství? V chystané novince autorky Báry Bažantové Jinotaj s ilustracemi Anny Kulíčkové a v grafické úpravě Anny Polákové zažijete skutečné i neskutečné události jednoho dobrodružného cirkusového léta odvážných dětí ze sídliště Janov. Inspirací příběhu byl tábor pořádaný dobrovolnickou asociací Pojď ven! / Ad avri!, která organizuje různé aktivity pro romské děti z vyloučených lokalit. Bára Bažantová se často ve svých textech věnuje životu na periferii a tentokrát přináší příběh dětským čtenářům, ve kterém nikomu nechybí odvaha a kde se vytvoří nečekaná ale skutečná přátelství.

Vaše kniha Jinotaj vychází z tábora, který se uskutečnil díky dobrovolnické asociaci Pojď ven! / Av avri!.  Co vás přimělo proměnit tuto událost v literární příběh pro děti?

Mám to štěstí, že si můžu dovolit procházet mnoha různými prostředími, různorodou krajinou – žít skutečně pestrý život. A takový způsob bytí mě podněcuje k tomu, že ho stejně tak barvitě zaznamenávat. V případě tábora/Jinotaje byl ten prožitek navíc radostný, snad proto z něj vznikla právě kniha pro děti. Mimo to je podle mě podstatné vysílat do světa zprávu o tom, že vytvářet vřelé a osobní průsečíky mezi lidmi pocházejícími z odlišných socioekonomických podmínek, kultur nebo etnik není nemožné a že taková výměna je vzájemně obohacující.

Celý rozhovor s autorkou knihy Bárou Bažantovou čtěte zde.

Jak tvoří ilustrátorka Anna Kulíčková, aby nechala prostor i čtenářově fantazii?

Ilustrátorka a grafička Anna Kulíčková ilustrovala již několik dětských knih. V Meandru vyšly celkem 4 tituly s jejími krásnými ilustracemi, mezi kterými jsou třeba knížky Kosáku, co to máš v zobáku nebo Když se klíčovou dírkou rozlije tma, která byla mimochodem v roce 2018 nominována na Nejkrásnější českou knihu roku. Nyní Anna Kulíčková stojí za výtvarnou podobou nové knihy Jinotaj od Barbory Bažantové. V krátkém rozhovoru přibližuje její oblíbenou výtvarnou techniku a jak přemýšlí nad tvorbou jednotlivých ilustrací, aby byly s textem vyvážené, ale přesto nechávaly určitý prostor pro čtenářovu představivost. V článku najdete i fotografie originálních skic, ze kterých následně vznikly ilustrace do knihy Jinotaj.

Každá ilustrace má svůj osobitý rukopis, jakou techniku jste při práci na Jinotaji zvolila? 

Pro ilustrování knihy Jinotaj jsem zvolila svou oblíbenou techniku, se kterou pracuji nejčastěji. Jde o techniku, kdy si vystříhávám šablonky z papíru a přes ně barvu tupuji štětci. Jednotlivé části ilustrace vrstvím na sebe. 

Celý rozhovor s ilustrátorkou Annou Kulíčkovou čtěte zde.