„Kdo se bojí, nesmí do lesa,“ ale nikdy: „Kdo se bojí, nesmí na louku.“ Nic takového se neříká, a přitom na louce, mnohem spíš než v lese, může kromě řebříčku a jetele vyrůst třeba cirkusový stan. A do cirkusového stanu, to se všeobecně ví, se s trochou vůle vejde celý svět – jeho nebezpečenství, kouzla a vědění, tajemství a legrace i nečekaná spojenectví.

Kdo se bojí, nesmí....?

Říká se: “Kdo se bojí nesmí do lesa”, ale nikdy: “kdo se bojí nesmí na louku”. Může být louka nebezpečná? Co za tajemství ukrývá cirkusový stan a co se v něm může stát za nečekaná spojenectví a přátelství? V chystané novince autorky Báry Bažantové Jinotaj s ilustracemi Anny Kulíčkové a v grafické úpravě Anny Polákové zažijete skutečné i neskutečné události jednoho dobrodružného cirkusového léta odvážných dětí ze sídliště Janov. Inspirací příběhu byl tábor pořádaný dobrovolnickou asociací Pojď ven! / Ad avri!, která organizuje různé aktivity pro romské děti z vyloučených lokalit. Bára Bažantová se často ve svých textech věnuje životu na periferii a tentokrát přináší příběh dětským čtenářům, ve kterém nikomu nechybí odvaha a kde se vytvoří nečekaná ale skutečná přátelství.

Vaše kniha Jinotaj vychází z tábora, který se uskutečnil díky dobrovolnické asociaci Pojď ven! / Av avri!.  Co vás přimělo proměnit tuto událost v literární příběh pro děti?

Mám to štěstí, že si můžu dovolit procházet mnoha různými prostředími, různorodou krajinou – žít skutečně pestrý život. A takový způsob bytí mě podněcuje k tomu, že ho stejně tak barvitě zaznamenávat. V případě tábora/Jinotaje byl ten prožitek navíc radostný, snad proto z něj vznikla právě kniha pro děti. Mimo to je podle mě podstatné vysílat do světa zprávu o tom, že vytvářet vřelé a osobní průsečíky mezi lidmi pocházejícími z odlišných socioekonomických podmínek, kultur nebo etnik není nemožné a že taková výměna je vzájemně obohacující.

Rozhovor s autorkou Bárou Bažantovou čtěte zde.