Zemřel spisovatel Jiří Stránský

Včera večer nás opustil poslední rytíř české literatury, který nás ještě propojoval s mravním étosem První republiky (jeho kmotrem byl Jan Masaryk), srdcerváč, neústupný bojovník za pevné mravní hodnoty Jiří Stránský…

jiri_stransky_small

Po Václavu Havlovi, Ludvíku Vaculíkovi, I. M. Jirousovi, Viole Fischerové další z klíčových autorů Meanderu, který stál přímo u jeho zrodu, a v počátcích pomáhal našim knihám na svět, jak jen mohl. 
 
Jeho život byl jednou velkou zkouškou a on vždy hrdě stál, v mrazu a v dešti jen v košili, jak to ve školách vyprávěl, když líčil poměry v jáchymovských lágrech - že to je možné přežít jen, pokud máme silnou vůli a zocelené tělo i ducha. A to Jirka, skaut tělem i duší měl. Prominentní dítě z elitní prvorepublikové šlechtické rodiny (dědeček Malypetr byl premiérem i předsedou sněmovny) a bývalý mukl, který dětem ve svých knihách předává poselství, jak žít hrdě a za každých podmínek zůstat stát, byl v životě vším - básníkem a spisovatelem, truhlářem, železářem, vězněm a horníkem v uranových dolech, scénáristou a pumpařem, zedníkem, šlechetným rytířem ze Stránky a Greifenfelsu, vášnivým vodním skautem, překladatelem, dramatikem, betonářem čističky odpadních vod v Tróji a podolské plovárny, předsedou Českého PEN klubu i rytířem Francouzského řádu umění a literatury.  
 
Jeho věčně dobrá nálada a nakažlivý hlasitý smích nám bude znít navždy z jeho nádherných knížek stejně jako všechna důležitá poselství, které nejmladší generaci v rozklížené době hroutící se demokracie, chtěl a musel předat…
Ivana Pecháčková a Jiří Stránský na feastivalu Děti, čtete, červen 2014
Iva Pecháčková a Jiří Stránský na festivalu Děti, čtete?! v roce 2014.

Ztráta Jirky Stránského nás opravdu moc bolí a bude to chtít čas, než se s tím vyrovnáme, a protože nejsme v Meandru sami, kdo se cítí osiřele, otiskujeme tu alespoň jeden z Jirkových mailů v reakci na tiskovou zprávu vydanou předevčírem v noci po jeho úmrtí ve všech médiích, že román Perlorodky Jiří Stránský již nedopíše - NIKOLI - jde o scénář, Perlorodky vyšly v Meandru již v r. 2005 a připravujeme dotisk stejně jako vydání Jirkovy poslední knihy pro děti Flašinet - s ilustracemi jeho vnučky Josefíny Formanové. 
 
2019-06-04_14h12_40
 
Jirka Stránský maily moc nepsal, ale pokud ano, stály za to. Slavného spisovatele Stránského jsem poznala ve Francii v roce 1997. Vyrazili jsme tam tehdy poprvé k Podzimkům do jejich domu na pobřeží Normandie.  Jeli jsme 1500 km z Prahy s malými dětmi celou noc a ráno po rozednění jsme podle poznamenané adresy hledali Podzimkovic dům. Už jsme jeli další kolo cestou k pláži, když můj muž ukázal v ostrém ranním slunci na větrem ošlehaného mariňáka ve vytahaném pruhatém triku, který myl schody - “None, tamhleten Normanďan vypadá jako ten spisovatel Stránský…”  
Pochybovala jsem - ten někde píše... A při dalším kole jsme zjistili, že na plotu je číslo domu, který hledáme. V domě na pláži jsme měli střídat Hanku s Egilem Podzimkovy, ale taky Jitku a Jirku Stránského, tu celoživotní starou skautskou partu. Nikdy na to nádherné dopoledne strávené za stolem (Jitka s Hankou nám předložily všechno, co měly navařeno) v nekončícím rozhovoru o literatuře, o moři, vodních skautech, o lásce...
 
S Jirkou jsme se pak v Praze už vídali pravidelně, chystali jsme spolu vydání dalších povídaček, které psal svým dětem z vězení (jako kapitán zaoceánské lodi, který od nich musel odjet na rok na moře) a pak dalších pěti knížek. Myslím pořád na to, jak obdivuhodný to byl člověk. Dobrej chlap, s názory pevnými a neměnnými po celý život, vždycky ale pozitivní, sršící energií a nápady, s věčně rozesmátou tváří - jeho smích budu slyšet už navždy. Přitom vždy noblesní a nikdy se nelitující, nikdy jsem ho neviděla dojímat se nad pohnutým osudem své rodiny, dokonce, ani když mu zemřela jeho skvělá žena Jitka - přišly pozvánky na jejich Zlatou svatbu, ale oslava už se nekonala.  Když šlo o děti a hlavně skautíky, nikdy nelitoval času ani námahy - předloni přijel náš literární festiválek na Malostranské náměstí v úmorném červnovém vedru - nechtěl zklamat partu skautů, která přijela na jeho čtení až z Brna, i když jsem ho ze zdravotních důvodů omluvila.
 
A jak na to reagovali jeho čtenáři? Obdivovali ho, zvláště ve školách, kam celý život obětavě jezdil vyprávět o hrůzách totality, čtenáři nám psali do redakce pro Jirku vzkazy, nedá mi neuveřejnit tu aspoň jeden - ten poslední z dubna Jirku ohromně potěšil.
 
2019-06-04_14h17_09
 
 
 Za celé nakladatelství Meander,
 
Iva Pecháčková

Přihlaste se prosím znovu

Omlouváme se, ale Váš CSRF token pravděpodobně vypršel. Abychom mohli udržet Vaši bezpečnost na co největší úrovni potřebujeme, abyste se znovu přihlásili.

Děkujeme za pochopení.

Přihlášení