Tři babky, Marka Míková a dvě kamarádky na dovolené v Mexiku

Marka Míková, která je autorkou ale i loutkářkou, vyrazila do Mexika nejen se dvěmi kamarádkami, ale i se svými loutkami tří babek, se kterými jezdí hrát pro děti do nemocnic nebo knihoven. Vomáčková, Kvasničková a Zelí, postavy z její oblíbené a dnes už vyprodané knihy Babky, cestovaly spolu s ní, ilustrátorkou Galinou Miklínovou a jejich kamarádkou na poloostrov Yucatán. Co tam zažily, se stalo základem volného pokračování její nové knihy Babky v Mexiku. Galina pak dostala nelehký úkol, ilustrovat postavy, které v prvním díle ztvárnila Kristýna Fingerland, a přitom jim dát vlastní rukopis. O tom, jak to celé probíhalo a proč je dobré se u čtení s dětmi smát, si přečtěte v rozhovoru s Markou Míkovou.

Babky Vomáčková, Kvasničková a Zelí se poprvé objevily v roce 2019, co vás přimělo se k nim vrátit?

Tyhle babky mě pořád pronásledují. Dokonce jsem si je musela nechat vyrobit jako loutky a občas s nimi hraju v knihovnách, když čtu dětem, nebo v nemocnicích, kam chodívám hrát. Když jsem se vydala na cestu do Mexika, jely se mnou. Nedaly se odradit. Nakonec jsem si s nimi užila, a protože jsem si to všechno nechtěla nechat pro sebe, tak jsem napsala druhý díl Babek – Babky v Mexiku. 

 Ilustrátorka Galina Miklínová prozradila, že příběh začal vznikat během vaší společné cesty po Mexiku. Jsou nějaké části příběhu postavené na reálných situacích, které jste během cesty zažily? 

Ano, bylo to přesně tak. Galina spatřila babky v Mexiku naživo poprvé. Chodily na všechna ta místa s námi, někdy nás předběhly, někdy nás dobíhaly. Pletly se nám prostě do života a do cesty. A tak se stalo, že všechny části příběhu jsou založeny na skutečných událostech, jen jsou pochopitelně všelijak posunuté a dofantazírované.

Jak probíhala spolupráce s Galinou Miklínovou? Nechala jste ji volnou ruku, nebo jste chtěla zachovat i něco z první knihy?

Protože jsme to všechno prožily spolu, tak jsem jen byla zvědavá, jak budou obrázky vypadat. Protože první díl ilustrovala Kristyna Fingerland, nejprve jsem pochopitelně zašla za ní a zeptala se, zda jí nebude vadit, když babky dostanou další „mexický“ rozměr. Zastihla jsem ji v okamžiku, kdy se intenzivně věnovala jiné práci, a tak nám dala zelenou. 

Babky v Mexiku jsou primárně dětskou knihou, ale pobaví i dospělé. Myslíte při psaní i na rodiče, kteří budou dětem knihu číst nahlas?

Já se většinou, když píšu, nechávám unášet příběhem a jeho postavami, a jen se bojím, abych to nějak nepokazila, abych příběh dovedla tam, kam mě sám vede. Na čtenáře moc nemyslím. A s Babkami jsem se jen bavila, jaké mají pošetilé nápady. 

Máte nějaké tipy, jak děti vtáhnout do příběhu? Co byste poradila rodičům, kteří chtějí u dětí podpořit lásku ke čtení?

Myslím, že děti se rády smějí. A když se povede, že se smějí i s rodiči, nebo prarodiče při čtení knížky, přitahuje je to. Stejně tak jako když je knížka napínavá a probouzí fantazii.