Mezi divadlem a knihou s Petrem Vášou
Autor Petr Váša ve své nové knize Tutáči a Dušičky čtenáře provede zákoutími Malé Strany a Hradčan společně s dětmi z divadelního souboru TUTY, Maruškou, rarachem Nerudou z Nerudovky a malým Janem Blažejem Santinim, který zná okolí chrámu svatého Víta jako nikdo jiný. Kniha je plná legend, strašidel a historek, které se v běžných průvodcích jen tak nedočtete. Na křtu se mimochodem ukázalo, že Tutáči a Dušičky nejsou jen kniha. Dramaťák KUK předvedl ukázku z divadelní hry, kterou s Petrem Vášou dali dohromady k výročí Jana Blažeje Santiniho. Co za tím vším stojí a jak to celé vzniklo?
Vaše nová kniha Tutáči a Dušičky je průvodcem Malou Stranou a Hradčanami, ale zároveň katalogem duchů, strašidel a legend. Jak celý nápad vznikl?
Od malička mě fascinovala Nepraktova Praha plná strašidel. A když se za covidového lockdownu ptaly děti z žižkovského dramaťáku KUK na námět k pouličním performancím, navrhl jsem tohle téma, myslím, že s velkým úspěchem. V roce 2023 jsme potom s KUKem, pod vedením doc. Ivany Sobkové a za skvělé spolupráce s Petrem Niklem, vytvořili rozmáchlé představení ke kulatému výročí Jana Blažeje Santiniho. Hráli jsme ho v létě v areálu želivského kláštera a na podzim na Hradčanech a Malé Straně, kde se Santini narodil, žil a byl pochován – kousek od současného kouzelného Petrova ateliéru v Nerudovce. Zdálo se mi, že všechny tyhle věci dohromady tvoří neodolatelné téma pro knihu, která by se líbila dětem i dospělým. Malý Jan Blažej spolu s kamarády z fiktivního dramaťáku provází čtenáře tajemnými místy a legendami…
Parta dětí z dramaťáku TUTY jsou vymyšlené postavy, nebo jste se inspiroval skutečným souborem?
Inspiroval jsem se a nejen žižkovským souborem. V posledních letech hodně pracuju s různými dětskými skupinami, hlavně kvůli ohlasu knížky Rajčaťáci a Banáni. Ale hrdinové Tutáčů jsou vymyšlení. Zkusil jsem zkombinovat čistou fikci s jakousi „posunutou realitou“.
Knihu graficky zpracoval Marek Pistora a ilustroval Petr Nikl, jehož vizuální svět je velmi specifický. Jak probíhala spolupráce? Přemýšlel jste při psaní textu nad tím, kdo by ilustrace mohl vytvořit?
Líbilo se mi, že jsem našel téma blízké jak mně, tak Petrovi. Vlastně jsem text plánoval jako „prostor“ pro jeho výtvarné vize. Když souhlasil s konceptem, napsal jsem hrubou verzi. A jak vznikaly kresby, text jsem postupně dolaďoval. Sendvičová metoda. Nakonec se přidal Marek, ovšem s takovým vkladem, že ho teď považujeme v podstatě za spoluautora. Kromě grafické úpravy vytvořil krásné fotografické kompozice a závěrečnou shrnující mapu-nástěnku.
Máte rád knižní průvodce a řídíte se nimi, když někam cestujete? Nebo raději místa procházíte bez nutného cíle?
Rád kombinuju oba přístupy.
Kdybyste měl vzít čtenáře na jedno jediné místo z knihy, kam byste ho zavedl a proč?
Určitě na Jánský vršek k Santiniho pamětní desce a blízkému překvapení, které je pointou příběhu. Nebo do Vrtbovské zahrady, pohádkového prostoru skrytého jen pár kroků od velkoměstského rambajzu.