Co na koloně baví ilustrátora Patrika Antczaka?

Nápad na leporelo Kolona vznikl v dopravní zácpě. Spisovatel Avihai Nizri začal o příběhu přemýšlet ve chvíli, kdy stál v koloně mezi Tel Avivem a Jeruzalémem cestou na workshop, na který byl spolu s ilustrátorem Patrikem Antczakem pozván. Knížku pro nejmenší čtenáře, která je o lidech zaseknutých v zácpě, frustraci, ale i zpomalení a zjištění, že to není tak hrozné, jak se na první pohled zdálo, nakonec ilustroval právě český ilustrátor Patrik Antczak. Ten na dopravní kolony nijak tragicky nenahlíží a jeho dětská hravost se odrazila i do jeho zábavných ilustrací. Jakou technikou ilustrace tvořil, jaké je to pustit se do knihy někoho jiného a jak se mu daří skloubit práci ilustrátora s čerstvou rolí táty, to si přečtěte v rozhovoru.

Kolona je kniha o dopravní zácpě, kterou většina lidí nemá ráda. Vyvolal ve vás příběh nějaké nepříjemné pocity, nebo vám třeba pomohl další čekání v dopravní koloně si trochu víc užít a nebrat ho tak tragicky?

Nepříjemné pocity určitě ne. Když jsem byl malý, bral jsem si s sebou na jízdu autem spousty hraček a zábavy, takže jsem cestu ani nevnímal a utekla mi poměrně rychle (alespoň si to myslím). A když už mě nebavily hračky, tak jsem si hrál s okolím. Počítal věci, domy a zvířata po cestě. Sledoval, jak rytmicky se pohybuje kabel na vedení vysokého napětí, nebo si právě vymýšlel příběhy a přemýšlel nad tím, kam mají řidiči namířeno. 

Ve vašich ilustracích se mísí kresba tužkou i digitální postprodukce. Jak přesně vypadá váš pracovní proces a proč vám tahle kombinace vyhovuje?

Ke každému projektu se snažím pokud možno přistoupit trochu jinak. Někdy je to ku prospěchu a někdy se pak trochu proklínám, proč jsem zvolil pro tuhle knihu zrovna takovou cestu. Ve výsledku jsem ale nakonec rád, protože se člověk vždy něčemu novému naučí a při experimentu vznikne i spousta dalších nápadů pro další projekty.

Jaké je ilustrovat vlastní knihu ve srovnání s ilustrováním příběhů jiných autorů? Co preferujete?

Je to daleko horší! Protože jste si v ten moment úplně vším. Ilustrátorem, grafickým designérem a pokud je tam i nějaký krátký text, tak i korekturu musíte řešit sám. Následuje propagace, logistika a to vše vyžaduje spoustu soustředění a času. No a občas se objeví nějaká chyba, kterou zjistíte klasicky až v tisku. To pak můžete být naštvaní leda sami na sebe, ale je potřeba se z ní nějak poučit, vybruslit ze situace a udělat z té chyby záměr, nebo dokonce přednost.

V knize se nervozita z čekání postupně vyvíjí v jakési společné zastavení a sdílení zmrzliny, kávy,… Vy sám pracujete na hodně projektech, umíte také někdy zpomalit?

Být ilustrátorem na volné noze s sebou nese řadu různorodých výzev, ale i pozitiv. A jednou z těch skvělých věcí je, že jste pánem svého času.

Vzhledem k tomu, že se nám nedávno narodil syn a já pracuji z domu, mohu s ním v pauzách při práci trávit čas a pozorovat, jak objevuje svět, což je skvělé. Pochopitelně to tak nejde vždy a většinou musím dodělávat po večerech a nocích, ale tohle období nebude trvat věčně a tak jsem rád, že si ho mohu užít. Jednou denně se s ním snažím chodit na dlouhou procházku, během které se pořádně provětrám a protáhnu, což vytváří dobrou rovnováhu k hodinám strávené na židli za počítačem. Chůze a pohyb venku mi dobije baterky, zažene občasné chmury a já se pak vracím domů s novou energií, kterou mohu využít k další práci.

Jak se vám daří skloubit pracovní a rodinný život? Snažíte se doma se synem číst – máte nějaké knihy, které začínají být oblíbené?

Snažíme se v tom vytvořit nějaký systém, aby to vyhovovalo všem – na tom mi hodně záleží. A flexibilita mého zaměstnání nám v tomhle plánování dost pomáhá. Ale nikdy to nebude dokonalé a i když máme nějak rozdělený den, je potřeba se rychle adaptovat na situace, které zrovna nastanou. Prostě život. A co se týče čtení, tak náš syn knihy zbožňuje, někdy dokonce k sežrání, protože pár jich již ochutnal. Ale je opravdu pozoruhodné, jak ho knihy zajímají a jak rád jimi listuje. Občas spolu ležíme v posteli, syn si lehne vedle mě na záda, vezme si knížku (aktuálně Broučci na pouti nebo Polámal se mraveneček), prohlíží si ji a čas od času se zasměje, i když samozřejmě ještě neumí číst. Prostě už v tomhle věku dokáže ocenit kvalitní ilustraci. :)