Beyond Paper Plane/Víc než jen placatý papír: o výstavě netradičních formátů české ilustrace s kurátorkou Emmou Hanzlíkovou

Výstava Beyond Paper Plane/ Víc než jen placatý papír se věnuje knižní tvorbě pro děti současných českých ilustrátorů a výtvarníků, která často překračuje tradiční hranice papírové ilustrace a používá pro dětskou ilustraci netradiční formáty. Představované tituly pracují s prostorem a různými, pro knihu nezvyklými, materiály, které tento knižní formát posouvají na pomezí uměleckého díla. Kreativní a nápadité expoziční řešení výstavy navrhlo Studio Okolo, které ke konstrukci použilo kartonové banánové krabice a vytvořilo členitý prostor, který souzní s myšlenkou prostorových knih. Výstavu bylo možné vidět minulý rok na Designbloku, nyní putuje po světě od Japonska, Koreu přes Francii do Egypta a dál. Kurátorkou výstavy je naše autorka Emma Hanzlíková, která v rozhovoru přibližuje nejen koncept výstavy, ale i jedinečnost současné české tvorby pro děti. Mezi vystavovanými tituly je i několik knih z naší produkce, jako je Hroch, Jezevec Chrujda, Naše prasátko, Velká cesta malého pána, Hiršalův skicák, Dnes dítě, O smutné továrně, Střelnice nebo Adventní kalendář.

Co bylo prvním impulsem pro vznik výstavy Beyond Paper Plane? Jak se zrodil nápad na výstavu zaměřenou na současnou českou knižní tvorbu pro děti?K výstavě mě oslovila Česká centra, konkrétně Anna Hrabáčková. Měla nápad na výstavu pop-up knížek, které byly v šedesátých letech slavným československým vývozním artiklem. Bohužel v současné době jsou tyto knihy tak složité na výrobu, že se produkce přesunula do Číny a v Čechách už moc nevznikají, jen výjimečně. Tak jsem přišla s nápadem, aby se výstava věnovala netradičním formátům dětské knižní ilustrace, protože takových experimentálních přístupů u nás vzniká opravdu hodně a zpracování české dětské knihy je u nás stále na vrcholu.

Výstava je tvořena několika tematickými částmi a experimentuje s různými materiály, trojrozměrnými objekty, ale i jednoduchými ilustracemi, co je hlavní myšlenkou výstavy, kterou by měl návštěvník zažít a vnímat?

Chtěla jsem, abychom si uvědomili, že dnes už ilustrace nemusí být jen placatá kresbička, kterou vytváří malíř. Existuje mnoho forem a posouvají se hranice, jaké médium lze do knihy zapojit – někdo tvoří z textilu, z kamene, z fotek, z nalezených materiálů. Jsou i takové extrémy, že práce na knize se podobá přípravě animovaného filmu, ať už jde o koláž či sochařskou instalaci. Zajímají mě tyto netradiční přístupy, jak otevřít dětskou představivost. Knihy jsou víc haptické a autentické na materiál. Ale samozřejmě je zde zařazena i archivní sekce, kde jsou vzácné originály či makety Kubaštových či Lukešových architektonických knih. 

Podle čeho se vybíraly jednotlivé knihy, které se do výstavy dostaly?

Snažím se průběžně sledovat, jaké knihy vydávají česká nakladatelství. Zároveň se jako kurátorka pohybují i mezi výtvarnými umělci a častokrát jejich projekty přesahují hranice mezi volnou tvorbou a užitou knihou. Už v dětství jsem byla zvyklá, že nám máma kupovala produkci konkurenčních nakladatelů, aby měla přehled. Díky tomu mám už historicky docela dobrou databázi. A v současné době sleduji novinky na trhu kvůli vlastním dětem. Vždy mě potěší, když objevím něco, co vybočuje. Digitální ilustrace, kterou vytváří AI je alespoň zatím naprosto bez duše. Ovšem i ve výstavě jsem se věnovala sekci, kdy se kniha promítne do počítačové hry a má tak svůj digitální prostor. Věřím, že výstava není staromilsky konzervativní.

Výstava má putovní charakter a navštěvuje řadu zemí po celém světě. Jak na ni reagují mezinárodní publika a jak vnímají českou dětskou literaturu?

To je asi spíš otázka na česká centra, která výstavu organizují a vysílají ji do dalších destinací. Na programu je teď Káhira a Kyjev. Měla jsem možnost účastnit se instalace v Paříži. Dělá mi ovšem především radost, že výstava již procestovala kus Asie, především Japonsko a Koreu a nyní se chystá na Tchaj-wan. Sama jsem studovala čínštinu a asijské estetické principy a jejich práce s papírem je mi blízká, tak doufám, že výstava českých dětských knih vystavených v putovních téměř banánových krabicích navržených studiem Okolo rezonuje i na druhém konci světa.

Kam bys chtěla, aby se výstava podívala dál? A co plánuješ jako kurátorka po jejím skončení, chystáš další podobné projekty?

Přijde mi ideální, když se výstava připojí k nějakému doprovodnému programu jako jsou literární či designové festivaly a umělecké veletrhy. Anebo se instaluje v institucích, která se věnují knihám. Například v Soulu byla vystavená v nádherném prostoru dětského muzea literatury. Tam už můžeme počítat s osvíceným publikem. Stejně tak by se mi líbilo, kdyby se výstava Víc než jen placatý papír dostala na frankfurtský veletrh v roce 2026, kdy bude Česká republika hlavním čestným hostem. Nejenže můžeme být pyšní na české literární dědictví, ale i originální výtvarné zpracování přesahující dvourozměrný svět knih.
Fotografie z instalace v Japonsku od Jana Hromádka.