Proč se tiskárny bály sedmimetrového leporela?
Vyrobit běžnou knihu je vždy výzva. Vyrobit ručně lepené leporelo o délce téměř 7 metrů? To už je skoro akrobatické číslo! V rozhovoru s naší technickou redaktorkou Simčou nahlédnete do zákulisí vzniku knihy Na pouti, kterou napsal Robin Král a ilustrovala Andrea Tachezy. Dozvíte se, po kolika stranách se mohlo lepit, jaký papír se ukázal být nejlepší a proč byla důležitá práce paní ilustrátorky. A taky to, že výsledek stál za to! Vznikla kniha, která zaujme nejen čtenáře, ale i porotce literárních soutěží. Kniha Na pouti již posbírala nominace na Magnesii Literu, Zlatou Stuhu i Nejkrásnější českou knihu roku.
Kniha Na pouti má netradiční formát – rozkládací leporelo o délce několika metrů. V čem spočívala největší technická výzva při její výrobě?
Výroba knihy Na pouti, byla opravdová výzva už od začátku. Připravit technologicky leporelo, které má při rozložení 6900 mm, tedy skoro 7 metrů, byla noční můra pro tiskárnu, a hlavně pro knihárnu.
Jaké specifické postupy jste museli při výrobě knihy zvolit, aby jednotlivé části grafiky přesně navazovaly i při ručním lepení?
První postup začal u autorů s dotazem, jestli by nebylo lepší místo 30 stran vedle sebe neudělat jen 15, protože valná většina tiskáren se toho bála. Bylo osloveno cca 10 tiskáren a jen jedna v Čechách a jedna v Polsku byla ochotná jít do takto složité výroby. Konečné rozhodnutí padlo pro tiskárnu v Čechách, a to tiskárnu HRG. S nimi mám dlouholetou skvělou zkušenost a paní Klementová a pan Kopecký na tom odvedli velký kus práce. Museli jsme si upřesnit po kolika stranách se bude lepit, aby se nám kniha nerozpadla v ruce, jak silný papír zvolit, aby ten tah udržel. Vznikalo několik maket s různými papíry a počty stran pro lepení a jako nejlepší se ukázal papír Arena Natural Rough 300 g/m2. Finální počet stran, po kterých se bude lepit se ukázala číslovka 4 (5 bylo moc, 3 málo :)). A místo 5 mm lepení jsme šli na 1 cm lepení. Po těchto vyjasnění, přišla na řadu práce paní ilustrátorky. V místě, kde bylo jasné, že bude lepení, připravila ideálně kresbu tak, že tam nebude v půlce lepení postavička, zvířátko atd. jen neutrální pozadí – stromy, keře…
Čím se liší práce technického redaktora na takto nestandardní publikaci od klasické knihy?
Nemůžu říct, že by se nějak výrazně lišila. Spíš jsou složitější cesty, jak dosáhnout toho, aby si autor, když si vezme vytištěnou knihu, řekl: „jo takhle jsem si to představoval“, nakladatel, když se podívá na fakturu od tiskárny, si řekl: „jo, mohlo to být levnější, ale dobrý“, a čtenář si řekl: „tu knihu si musím koupit“.
Objevily se během výroby nějaké nečekané komplikace nebo momenty, kdy bylo nutné improvizovat?
U takto komplikované knihy jsem byla připravená na cokoliv, ale zde se vyplatila opravdu důsledná příprava, a hlavně makety na kterých se ukázalo, kde jsou úskalí, a tak nakonec výroba proběhla bez komplikací. Dokonce i časově jsme byli v předstihu. Původně byla výroba stanovena na 5 neděl, ale za 3 už bylo hotovo.
Měla jsi už před Na pouti zkušenosti s podobně atypickými knižními formáty, nebo pro tebe byla tahle kniha v něčem premiérová?
Premiéra byla pro mě ta délka knihy a sama jsem byla zvědavá, nebo spíše jsem byla jako na jehlách, jestli to ta kniha celé unese. V počátku jsem hledala nějakou podobnou knihu pro inspiraci, ale naše kniha je rozsahem ojedinělá. Když jsem viděla výsledek, tak se mi ulevilo a hned jsem si říkala, že to je kniha, která je i do soutěží.
Fotografie poskytla ilustrátorka Andrea Tachezy.