Iva Pecháčková: "Dům myšek je svého druhu světový fenomén."

Ve vašem nakladatelství v minulém roce vyšly dvě velmi pozoruhodné dětské knihy Dům myšek: Sam a Julie a Dům myšek: Sam a Julie v divadle. Obě knihy jsou od nizozemské autorky Kariny Schaapman. Jak jste její tvorbu objevila? (Co vás na její tvorbě zaujalo?)

Karinu Schaapman nám objevila překladatelka Lenka Sovová a já sotva jsem uviděla první fotku Domu myšek, kterou poslala, nezaváhala jsem ani vteřinu. Strašně se mi to líbilo! Nejen ty štrikované myšky a naprosto dokonalé interiéry domu, zaujaly mne hlavně ty Karininy odkazy a vzkazy dospělému čtenáři – jsou tam předměty denní spotřeby, oblečky, obaly i dezény z dob našeho dětství a i desky a  plakáty, na které tak rádi nostalgicky vzpomínáme. Když jsem se pak začetla do textů, možná jsem byla trošku rozpačitá z toho, že to není kdovíjak promyšlené a vystavěné – jde o pravdu každodenní příběhy obou hlavních hrdinů Julie a Sama a jejich rodin, ale možná o to víc je to dětem bližší – mnohým z nich se stane, že do rodiny přibude bratříček, nebo tam umře starý dědeček, maminka potřebuje pomáhat v domácnosti, sousedé slaví nějaký svátek - křtiny, svatbu, Tři krále a tak podobně.

Knihy vypráví příběh o přátelství dvou malých myšek Sama a Julie, které žijí v kouzelném domě plném nejrůznějších věcí a jsou ilustrovány detailními a velmi propracovanými fotografiemi. Autorka dům myšek skutečně sama vytvořila. Vyrobila jej z kartónových krabic a na dekorace použila autentické látky z padesátých, šedesátých a sedmdesátých let. Jak malí čtenáři reagují na tento typ knih, kde jsou použity místo klasické ilustrace fotografie?

Tak mně se zdá, že malé děti takový svět úplně fascinuje. Vždyť všechno je tu tak reálné a tak hravé a útulné, každý pokojíček v domě myšek je vlastně takové malé doupátko – přesně taková si děti rády budují ať doma anebo v přírodě z mechu. Vlastně nechápu, že to dosud někdo nezfilmoval, protože vizuálně i scénáristicky (co kapitola, to filmová epizoda) to je vlastně hotové a byl by to velice atraktivní seriál.

Nyní plánujete vydat i třetí pokračování knih Dům myšek: Sam a Julie v cirkuse, které je inspirováno autorčiným dětstvím. Na co se mohou těšit čtenáři v tomto díle?

Ten třetí Dům myšek vyšel na právě proběhnuvší Svět knihy a s velkým úspěchem se začal prodávat.  Karina sama ráda zdůrazňuje, že většina příběhů v knihách o myškách jsou prožitky a dobrodružství z jejího vlastního života, to vše se jí stalo a v dětství to skutečně zažila. Její dobrodružná maminka se jednou rozhodla, že vyrazí s cirkusem do světa a vzala dcerku s sebou. Malá Karina pomáhala, jak už to u cirkusu, kde je každá ruka dobrá, se vším možným – pomáhala stavět a bourat stan, připravovat s maminkou jídlo pro artisty, šít a přešívat kostýmy, ale také tajně nacvičovat akrobacii – chůzi po laně a cvičení na hrazdě, klauniády. Spousta fotek a plakátů použitých v knize je z Karinina soukromého archivu a velmi to přidá na autenticitě jejího vyprávění… 

Ke komu z českých autorů byste přirovnala tvorbu Kariny Schaapman? (Jak se vám líbí současná nizozemská dětská literatura?)

Myslím, že ty knihy jsou tak originální, že těžko nacházím u nás nějakého srovnatelného autora. Totéž tvrdí v desítkách dalších zemích, kde Dům myšek vychází, je to svého druhu světový fenomén. Možná, trochu vzdáleně mi to připomíná tvorbu Dagmar Urbánkové, která také své příběhy píše a hned fotí nebo našeho autora fotografa a grafika Jiřího Stacha, jehož knihy s nádhernými fotografiemi zvláštních fantaskních světů vycházejí také v Meanderu.

Ze současné holandské dětské literatury jsme vydali další dvě mladé talentované autorky Stern Nijland a Lindu de Haan (také tu byly na našem festivalu Děti, čtete?), jejichž velmi nekonzervativní knížky Princ a princ a Paní Apolenka a velká jitrnicová záhada tu budily svého času úplnou senzaci. Myslím že nizozemská literatura je velmi bystrá, zabývá se aktuálními tématy a nevyhýbá se ani těm velmi kontroverzním. Navíc je státem velmi štědře podporovaná, takže vychází i s krásnými ilustracemi v náročné typografické podobě.

Ke knize byly vyrobeny i háčkované myšky Sam a Julie podle vzoru originálních myšek výtvarnice Kariny Schaapman.  Děti je mohou mít během čtení přímo u sebe a mohou s myškami jejich příběhy tak ještě více prožívat. Navíc je myšky možné převlékat do jiných oblečků. Měla jste jako dítě také nějakou podobnou figurku, se kterou jste si ráda hrála?

Ano, měla. Nebyl to sice Krteček (v době, kdy mi naši četli úplně první knihu z nekonečné série - Jak krtek ke kalhotkách přišel, nebyly ještě postavičky Krtečka a jeho kamarádů k mání, ale zato jsem si panenky a postavičky z oblíbených knížek (třebas Janinku z Broučků) s babičkou šila a vycpávala je vatou nebo odstřižky měkkých látek.

Teď úplně vážně přemýšlíme o tom, že necháme dětem ušít Jezevce Chrujdu a jeho kamarády, jsou čím dál oblíbenější. A v ČT se chystá vícedílný animovaný seriál k těmto knížkách,  maminky nám posílají háčkované a ušité výtvory svých dětí. Ostatně, kamkoli se ve světě vrtnu, tam ve velkých knihkupectvích nacházím nějak výtvarně zajímavě pojednané postavičky z knížek a děti je setrvale chtějí. To, že jsme na ty pletené myšky Sama a Julii čekali téměř rok, to o tom ostatně svědčí, Karina psala, že je v Holandsku už prostě nestačili vyrábět, takže je nakonec museli objednat až někde v Asii.

Co plánujete na léto? (Čtete si knihy venku v přírodě? Mají nakladatelé v létě prázdniny? Na jaké další novinky z vašeho nakladatelství byste chtěla čtenáře upozornit?)

Jej, to bohužel nemají! Prázdniny strávíme nad našimi dalšími rozpracovanými tituly – stále je jich mezi 25-30 v různém stádiu rozepsanosti, redakce nebo ilustrování, byť si je někdy můžeme vzít na deku k vodě nebo na podvečerní terasu pod lesem. Konkrétně já se chystám dopracovat dalších 5-7 knížek z nové edice biblických vyprávění manamana a také udělat konečnou redakci našich podzimních novinek Vlasy se vrací a Maja a Kim od mladých talentovaných autorů s opravdu bezbřehou fantazií. A také chci přepsat jeden starý scénář k filmu, o nějž projevil zájem jeden dobrý  režisér. Každé prázdniny jezdím také pomáhat někam co dobrovolník, takže i letos se vypravím někam přiložit ruku k dílu. Naše rodina čte všude, kde se dá, loni na Maltě jsme s dcerou Emmou a mámou četly slavný Stendhalův román Červený a černý v novém moderním překladu z Odeonu a byla to opravdu strhující četba, braly jsme si to z ruky. Letos si chceme někam na ostrov vzít podobně tlustý román, je to opravdu zážitek, jímž stojí za to si prázdniny umocnit.

Co byste poradila rodičům, jejichž děti si před spaním pouští filmy a rodiče by jim chtěli číst?

Vyhodit tablety, i-phony, laptopy, nebo je aspoň na čas zamknout do komory a nastavět u postýlky komín z lákavých knížek - to by v tom čert byl, aby dítě na nějakou z nich při společném večerním čtení nezabralo. 

Sdílet