Když se řekne „uspávání“, většina rodičů si představí nekonečné kolečko čtení pohádek, šustění peřin a přemlouvání. U Ester Nemjó ale tahle každodenní mise k uspání nejmladšího syna vedla přes procházky a vyprávění jejímu staršímu synovi, který musel chodit s ní. I tato zkušenost ji přivedla k jejímu prvnímu autorskému komiksu Dóďův noční let. Postelové dobrodružství, které vás a vaše děti zavede na postelový sraz ke starému dubu, kde objevíte postelové dušičky a tváří v tvář se setkáte s blechouštípajícícelounoc. Jak dlouho takto umělecky propracovaný komiks vznikal, nebo jak probíhá spolupráce s vlastními dětmi, popisuje v rozhovoru autorka Ester Nemjó.
Dóďův noční let je vaše první autorská komiksová kniha. Odkud tenhle příběh pochází? Je to dobrodružství, které u vás doma vzniklo třeba při uspávání, nebo se rodil úplně jinak?
Je to tak, jedná se o kombinaci příběhů, které jsem svým synům vyprávěla. Při usínání, při přesunech, procházkách, cestách. Můj mladší syn přes den spal pouze v jedoucím kočárku, starší byl ochoten chodit s ním na procházky pouze, když se vyprávělo. Příběh se zrodil někde na hranici vyčerpaní a usínání mladé maminky.
Vaše předchozí kniha byla pro nejmenší leporelo Kalamajka mik mik mik a i jste ilustrovala leporelo Střelnice od Ivana Wernische. Teď přicházíte s komiksem. Rostou knihy společně s vašimi dětmi? Ovlivňuje vás jejich věk i to, co tvoříte?
Asi trochu ano. Předchozí knihy ke mně samy přicházely. Nový komiks určitě rostl se mnou a mými dětmi. Myslím, že ho stihly i trochu přerůst, vznikal hodně dlouho... Teď zase pracuji na knize básniček pro nejmenší. Vracím se tak v čase zpět a hodně mi to vyhovuje.
Jaký byl váš proces práce na Dóďově nočním letu? Použila jste pro knihu podobnou techniku jako u leporel, nebo jste musela přistoupit k úplně jinému způsobu tvorby?
Kniha vznikala v mezičase, kdy skončila má rodičovská dovolená a hledala jsem si, co budu dál dělat. Přišlo mi fajn udělat knížku rekapitulující toto období a trochu to tím uzavřít. Měla jsem chuť ilustrace hodně zahltit, používat barvy, látky, koláž... Nenechat žádné stránce ani trochu místa pro oddych. Měla jsem v sobě dlouho odpočívající energii, kterou jsem s chutí do knihy vypustila. Souběžně s knihou jsem pracovala na písničce, která je její součástí.
Jak dlouho vám trvá vytvořit takto komplexní knihu – od prvního nápadu až po finální ilustrace? Máte nějaký rituál nebo způsob, jak si práci rozfázovat?
Tím, že jsem si byla sama sobě pánem, kniha vznikala hodně dlouho. Od nápadů přes všechny pochybnosti až po vydání to byly téměř tři roky. Moc mi pomohl Meander, kde jsem měla od začátku velkou podporu. A pak termín odevzdání a přestěhování se z ložnice do pronajatého ateliéru, to bylo pro mě zásadní. Dokázala jsem si práci lépe naplánovat a dílo dotáhnout.
Dóďův noční let působí, jako by v něm bylo hodně z dětského světa i rodičovské zkušenosti s uspáváním a blechami, co štípou celou noc. Jak moc vám vaše děti do tvorby mluví, testujete s nimi ilustrace a příběhy, nebo je to spíš váš prostor pro fantazii?
V začátku jsem knihu s dětmi hodně probírala. Když jsem nevěděla, jak něco nakreslit, můj starší syn přišel a během pár minut mi knihu načrtl. Je dobrý kreslíř a zatím si při kreslení neláme hlavu. Také jsem s nimi příběh hodně konzultovala. Pak přišla fáze, kdy jsem už pracovala sama a chtěla to jen dokončit.
